Házená Ledeč n. S.

Letošní podzimní část sezony byla pro ledečské dorostence první, kterou odehráli ve vyšší kategorii -  kategorii staršího dorostu. I přes počáteční problémy, kdy se řešil hráčský kádr a vůbec zda pokračovat s touto malou partou kluků dál v házené, ukázalo se nakonec  rozhodnutí přihlásit 2. ligu staršího dorostu jako celkem dobré řešení. I když někteří kluci měli starosti,  jak tento přechod zvládnou ti nejmladší, kteří ještě v loňské sezoně byli věkově staršími žáky (možná trochu z neznalosti výkonosti jednotlivých týmů v této kategorii), získali v podzimní části tolik bodů, o kterých si mohli v kategorii mladšího dorostu vždy nechat pouze zdát. A co víc, v domácích zápasech předváděli i házenou, kterou oceňovalo i prořídlé divácké publikum. To jsou však asi všechny pozitivní informace, které je možno vidět na podzimní části letošní sezony. 

Určitě více je těch negativních poznatků. Především se jedná o velmi malou bojovnost, chuť poprat se o výsledek a o malou, ve venkovních zápasech prakticky žádnou, vůli vítězit, i když soupeři často nebyli lepším týmem a byli tzv. „k poražení“. To vše umocněno často herní nedisciplinovaností, bojácností  (jsme zdaleka nejslušnějším týmem soutěže s nejmenším počtem vyloučení) usnadňovalo dosažení úspěchu pro naše soupeře. Chyběla i určitá zodpovědnost některých hráčů vůči kolektivu a to ať z hlediska dodržování životosprávy před zápasem, tak často i upřednostňování jiných aktivit před házenou. Zjednodušeně řečeno, „šli jsme si zahrát házenou, ale ne vyhrát“. A v této kategorii už by to alespoň trochu mělo být i o výsledcích. Omluvou mohou  částečně být zranění některých hráčů, která určitě měla vliv na výsledky několika zápasů. 

Bohužel mé hodnocení je asi výrazně ovlivněno především družstvem dorostu ročníku 85, kteří házenou žili nejen na hřišti, ale byli stmelenou partou i mimo něj. A to je, jak známo, na těchto úrovních kolektivních sportů minimálně polovina úspěchu. Vím, že doba je naprosto jiná, ale zodpovědnost vůči kolektivu, ale i na hřišti, bojovnost a vůle po vítězství by měla být samozřejmostí i dnes. 

Trenér Zdeněk Tůma